Napodruhé se nám podařilo odjet na Říp. Pro jistotu jsme si ve škole zahráli na Tetu, promluvili s duchy a nacvičili zaříkávadlo, které jsme doprovodili na rytmické nástroje. Zafungovalo a počasí nám tentokrát přálo. Všichni jsme zdolali vrchol, rozhlédli se po kraji z několika vyhlídek a souhlasili jsme s praotcem Čechem, že je naše vlast krásná.

Vydali jsme se podívat, odkud skočil Šemík, kde měla asi Libuše palác a studnu, kam schovala zlatou kolébku, kam chodila do lázně a kde se otevírají na Velký pátek poklady. Prohlédli jsme si Vyšehradský hřbitov a kostel sv. Petra a Pavla, kde bohužel už nevystavují Přemyslovy lýkové střevíce a tašku. Poznali jsme, které sousoší je Ctirad se Šárkou a které Libuše s Přemyslem. Zadováděli jsme si na dětském hřišti, které je vyzdobeno vyřezanými sochami postav ze Starých pověstí českých. Dozvěděli jsme se novou pověst o Čertových sloupech a viděli jsme, kde byl hrad Děvín a odkud Bivoj nesl kance. Bylo to fajn.

Kdepak je ten Šemík?

Na Dívčích hradech nás čekalo 5 úkolů – házet šiškou do stromu, štafetový běh, vyjmenovat památky, které jsme viděli z vyhlídky, přenést na židličce z rukou „raněného“ a sestavit rozstříhanou pověst o Šárce a Ctiradovi. Za každý splněný úkol jsme získali část věty. Větu jsme sestavili a řekli ostatním skupinám. Obsahovala informaci o koních Převalského. Ty jsme pak pozorovali v ohradě a vyjmenovávali odlišné znaky od koně „obecného“. Výlet jsme zakončili na místě, kde asi byla Šárka přivázaná. Tam jsme si znovu celou pověst zopakovali. Bylo nádherně, a proto se nám výlet podařil.

Vyrazili jsme si zopakovat Staré pověsti české do Čechovy stodoly u Příbrami. Vyprávěl nám je samotný praotec Čech. Občas se nás na něco zeptal a my jsme všechno věděli. Moc nás chválil. Dozvěděli jsme se i nové pověsti, např. O králi Ječmínkovi a O Lucké válce. V sádrové kouli jsme našli schovaný drahokam, který jsme si mohli nechat, nebo za něco vyměnit v obchůdku. Na závěr jsme si vybarvovali buď praotce Čecha nebo náš erb. Výlet se nám moc líbil.